Slamákovise

Následující záběry jsou otřesné

Srdce v hokeji, hokej v pr… agelatu

Středa, 15. únor 2006, 00:15 Žvásty
Hokejisté

Cítím se exulantem ve své vlastní zemi. Mám špatné svědomí, neboť podle všech měřítek nejsem dobrý Čech.

Nemám nijak v oblibě Havla ani Klause; oba byli po revoluci předními instalatéry české kleptokracie, která se teprve nyní pomalu stává veřejným tajemstvím. Nechutná mi pivo — hrdelní to zločin v naší kotlině —, ale ani jiný alkohol, zejména ne víno, takže přesídlení na východ je mimo diskusi. Při svých nečetných experimentech jsem nejlepších výsledků dosáhl s černým Kozlem dvanáctkou, kterou při nejlepší vůli mohu označit za snesitelnou. Pro bianco šek si přijedu do týdne, pane executive directore.

Mám však na kontě ještě horší provinění, to vůbec nejnepředstavitelnější a tak nekonečně fundamentální, že kvůli němu praotec Čech odtáhl od Visly, Masaryk poprvé začal uvažovat o nezávislosti českého národa a Prokop Holý & his kru šlohli králi Zikmundovi poklice z jeho zánovní oktáfky ftédéíčku. Všechny tyto staleté národní hodnoty můj hřích popírá.

Neskáči.

Psal se rok 1998 a já byl tercián. (Vím, že vás to zaskočilo, ale opravdu jsem také byl kdysi mladý.) Hrálo se v Naganu (časové pásmo GMT+9) a školou tu a tam dunělo tlumené skandování. Chodbami se míhali žáci s vlajkami přišpendlenými na aktovkách. Kdo přinesl kapesní televisní přijímač, byl kchůl. Ještě více kchůl byla pohledná*) zeměpisářka, která nás nechala dívat se na zápas na velkém školním přijímači místo výuky — a kdyby někdo přišel, tak se učíme o Japonsku. Učit se ostatně moc nedalo, každý myslel na něco jiného. Když jsem odcházel z domova, vedli jsme 1:0, ale po češtině už to bylo 1:4… Napětí se dalo krájet rezavým sekáčkem ze školní jídelny (tím s rýhami od tvrdých krysích kostí).

Naši hokejisté, rytíři moderní doby, postupovali nezadržitelně kupředu jako nikdy dříve. Finále se hrálo v sobotu snad od půl sedmé a já jen poslouchal rozhlasový přijímač ve svém pokoji, abych nebudil matku televisí. Uprostřed druhé třetiny jsem zjistil, že se matka dávno dívá na hokej. A pak ——

Svobodův zlatý gól! Definující okamžik životů celé generace. Kdo by jen mohl zapomenout! Kdyby se toho dožil Žižka! (…čárka, tak by se asi posral.)

Ale ani tehdy jsem neskákal. Ani tehdy jsem nevěděl, proč mám být najednou více hrdý na svou vlast, ani proč se všichni radují, že my jsme to vyhráli. Nevím jak vy, ale já jsem v bráně nestál ani minutu a gól jsem nedal ani jeden. (A na florbale při hodinách tělesné výchovy jsem pak krutě lamařil.) A nepoučil jsem se ani při následných šampionátech ni exhibicích (žádná z lig mě nikdy nezajímala).

…Už se mi to nechce dál rozepisovat, prostě jsem jakž takž zprovoznil anketu. 1337 PHP c0d4 in d4 h4u5, pyčo. Rozchod.

*) Samozřejmě relativně, v porovnání s drtivou většinou svých kolegů. Ehm.

Nahoru

Eli

nacochcešemail AT zavinacteckacz.cz 15.02.2006, 01:11
1 Nikdo není dokonalý ;-)

Nahoru

FeeFee

blabla AT bleble.cz 15.02.2006, 14:01
2 Skoro s tebou souhlasím. Hokej mě nezajímá, teda jako fakt vůbec a pivo taky nepiju. Teda aspoň za střízliva ne. Jen s tím vínem bys to měl zkusit.Fakt doporučuju.

Nahoru

Slamák

15.02.2006, 20:22
3 Věř mi, že víno jsem zkoušel a seznal jsem, že pro mě existují jen dva druhy: "fakt nechutně hořký" a "fakt nechutně hořký až na to, že se tomu oficiálně říká sladký".

Nahoru

Komentovat

Ne, že by to někoho zajímalo, ale tady si můžete vylít srdce. Slamákovise nenese odpovědnost za obsah komentářů, které jsou dílem svých autorů, avšak vyhrazuje si právo je mazat, nebudou-li se jí líbit.