Slamákovise

Následující záběry jsou otřesné

Lennon v Praze!

Sobota, 24. únor 2007, 19:58 Žvásty
Sean Lennon

The Češi® (však víte — ti, co jenom závidí, jsou malí, jsou velcí, pijou pivo, jenom pijou pivo, nechtějí základnu, chtějí základnu – jak se tomu kterému pisateli hodí) jsou posedlí Johnem Lennonem. Uctívají ho, za bezměsíčných nocí mu obětují srdce panen a kozí mléko a ze všeho nejvíc jim vadí, že byl zabit už osm let před plyšákem, takže ho nikdy nemohli vidět naživo. »LENNON V PRAZE«, hlásaly novinové titulky, když se sem vypravil jeho syn Sean.

Mě na jeho koncert pozval otec, takto značný vysazenec na Beatly, Lennona a vše, co s nimi souvisí. Já jsem naproti tomu věděl o existenci nějakého Lemona pouze z doslechu, takže jsem dorazil zcela prost jakýchkoli očekávání. I přesto se ale zpočátku věci nevyvíjely vůbec příznivě. V Lucernamjúzygbarupyčo bylo již notně nahuleno, takže se mi téměř ihned udělalo nedobře a nevydržel jsem stát. Bizarní předkapela, která si přišla přihřívat svou polívčičku, než se mistr Lennon připraví, mému stavu vůbec nepomohla. Naštěstí po necelých třiceti minutách velmi vlažného přijetí — řekněme jen, že publikum, které přišlo na Seana Lennona, se asi nutně muselo skládat převážně z lidí, které moc nezajímá spolek s nemožně dlouhým francouzským názvem, nemožně skřehotajícím kastrovaným frontmanem a nemožně zhuleným basistou — sbalili fidlátka, čímž se vytvořila zhruba půlhodinová pausa, během níž jsem byl s to se poněkud zotavit.

Při nástupu Lennonova ansamblu jsem pak zaujal místo v zadních řadách na galerii, kde byl dýchatelnější vzduch a pěkný výhled na Jaroslava Čejku, jenž si pak na parapetu lóže soustředěně vyťukával prstoklad Lennonovy klávesistky Juky Hondy.

Samotný koncert se nesl v přijatelném duchu. Lennonova hudba se poslouchá sama, je vesměs relaxační, avšak poněkud jednotvárná. To se Lennon snažil kompensovat alespoň družnou konversací s obecenstvem. Začal obvyklým rektálním alpinismem typu »Praha je nejkrásnější město v Evropě«, ale ten zřejmě nepadl na úrodnou půdu, neboť na jeho výzvu — »are there any Americans in here?« — zabugřila skoro půlka sálu. (Podle Seana je mimochodem fajn, že v Praze nejsou ulice plné bezdomovců; měl jsem sto chutí zvolat »but the streets are full of dog crap, which more than makes up for it! Try taking a stroll through Žižkov or Nusle, it's like Minesweeper!«, ale vrozená skromnost mi to nedovolila.) Pak někomu vykouřil cigaretu a ptal se, zda je česká. (Pochvaloval si ji, takže asi nebyla.) Slíbil, že když navštívíme jeho webovou stránku, pošle nám porno. A pak vyčerpal representativní vzorek své dosavadní diskografie, dvěma přídavky jej dorazil a šel dom.

V Levu pak napsali, že »koncert Seana Lennona vzbudil rozpaky«. Nevím u koho; u mne tedy nikoli. Na druhou stranu jsem kromě Lennona byl jen na jediném koncertě, a to na Elánu v roce 1995; shodou okolností také v Lucerně, ovšem ve velkém sále. (Nebojte, od té doby jsem z toho vyrostl.)

Jedinou věcí, kterou si Lennon poněkud neošéfoval, byl marketing. Na místě byla nabízena k prodeji trička z tenké bavlny za lidovou cenu 500 Kč. Jediným lákadlem byl fakt, že na nich byl vyobrazen motiv z obálky Lennonova alba Friendly Fire, který Sean – jak tvrdil – vlastnoručně naškrábal. Dle mého názoru nebyla špatně zvolena jen cena, ale i samotné zboží; domnívám se, že mnohem více lidí by mělo zájem přímo o řečené album. Lennon by tím také přispěl k rozšíření své slávy v těchto končinách.

PS: Za pána, který ve 23.30 na Václavském náměstí z jedoucího vozu vykřikoval »smrt chudině!«, dík.

Nahoru

Komentovat

Ne, že by to někoho zajímalo, ale tady si můžete vylít srdce. Slamákovise nenese odpovědnost za obsah komentářů, které jsou dílem svých autorů, avšak vyhrazuje si právo je mazat, nebudou-li se jí líbit.